Hardangervidda

Hardangervidda

Národní park Hardangervidda najdeme v jižním Norsku, na rozmezí tří norských krajů – Buskerud, Telemark a Hordaland. Se svou rozlohou 9000 km2 tvoří největší náhorní plošinu v Evropě, která bývá také nazývána „střecha Norska“. Takovýmto náhorním plošinám a zaobleným skalám se v Norsku říká fjeldy. Samotný národní park ležící ve výšce nad hranicí lesa zde byl založen v roce 1981.

Povrch plošiny je mírně zvlněný s mnoha výraznějšími vrcholy a údolími, mnohde je protkána také potoky a bažinami. V západní části národního parku zasahují fjordy hluboko do vnitrozemí. Jeho území leží v nadmořské výšce mezi 1200-1400 metrů, pouze na západě stoupají horské hřebeny do výšky až 1700 metrů. Nejvyšším vrcholem této oblasti je jedna ze špiček Hardangerjøkulenu měřící 1819 metrů. Tato planina je pokrytá velkým množstvím jezer a jezírek, na které narazíte doslova na každém kroku. Velkým turistickým lákadlem je vodopád Vøringfossen, který je možné v plné kráse vidět jen v období turistické sezóny od 1. června do 15. září. Mimo sezónu je totiž využíván jako zdroj elektřiny v největší norské vodní elektrárně. Dominantou zdejší krajiny se však stala 1690 metrů vysoká kupolovitá hora Hårteigen, která je pokrytá ostrůvky sněhu. Hora je výjimečná především svou tvrdostí, kterou dokazuje to, že se ji ledovcovým masám z doby ledové nepodařilo ji obrousit. Tato tvrdá prahornina je zbytkem pohoří starého snad miliardu let. Měkčí vápenatá část je tvořena usazeninami z mořského dna.

Autor: Greg  Gladman

Asi před 9000 lety, kdy roztál poslední ledovec z doby ledové, se začal na povrchu Hardangerviddy objevovat lišejník, který následně pokryl celé její území. O 2000 let později zde vyrostl les, který se stal útočištěm a zdrojem potravy sobích stád. Vzhledem k množství sobích jedinců začali do těchto míst přicházet první lovci a rybáři. O nich zde bylo nalezeno asi 250 obydlí z doby kamenné a také mnoho pastí určených pro odchyt zvěře.

V době před 2000-3000 lety došlo k mírnému ochlazení  a to mělo za následek, že se na vrcholu Hardangerjøkulen vytvořil obrovský ledovec o rozloze 72 km2, který své největší velikosti dosáhl v roce 1750. V té době již v této nehostinné krajině nežili žádní lidé a z povrchu zmizel také les. Mezi lety 1930-1970 ledovec mírně roztál a ustoupil stejně jako většina norských ledovců, což mělo za následek odkrytí několika horských vrcholů, které byly doposud pod ledem.

Autor: jazztrophonics

V západní části Hardangerviddy spadne během roku více srážek, z toho důvodu je tato oblast v létě porostlá bujnou vegetací. A právě sem se každoročně vydává největší evropské volně žijící stádo sobů, jehož samice zde v květnu přivádí na svět mláďata. Stádo o počtu kolem 10 000 – 15 000 jedinců putuje skrz tuto rozlehlou pláň, aby utekli před dotěrnými a všudypřítomnými komáry a ovády. Mnoho z nich se uchyluje do vysoko položených oblastí, kde se nachází několik zbylých sněhových plošin. Až kolem podzimu se vrací zpátky na východ. Kromě stád sobů žije v tomto norském národním parku také liška polární, mnoho vzácných druhů ptáků, jako například sovice sněžná, orel skalní, orlovec říční, raroh lovecký, sýc rousný nebo bělokur. Také se zde volně pasou velká stáda ovcí.

Podnebí je zde arktické, i v nejteplejším období se denní teploty pohybují pod 10°C. Hardangervidda je údajně nejstudenější oblastí této části Norska, neboť v zimě klesají teploty i pod –40 °C.  Přesto se i v letních měsících v tomto jinak nehostinném prostředí objeví mnoho druhů pestrobarevných rostlin, které vykukují mezi skalami, v bažinách či na krajích potoků. Jde především o hořec nachový, zvonky, červenožluté vlochyně bahenní a najdou se zde i kulaté chomáče květů suchopýru.

Národní park Hardangervidda protíná několik silnic a na severu jím prochází dokonce železnice spojující hlavní město Oslo a Bergen. V oblasti parku je vybudováno několik železničních stanic, jelikož zde není povolen vjezd motorových vozidel. V parku také najdeme množství turisticky značených cest, podél kterých jsou umístěny horské chaty. Další ubytování je možné si zajistit v hotelích nejrůznější kategorie, které najdeme v obcích na okraji národního parku. V parku je také povoleno volné stanování. Pouze v období od 15. května do 15. září je v parku zakázáno rozdělávat oheň.

Předchozí články z Norska:
Oslo - Historisk Museum
Kristiansand
Oslo - Karl Johans Gate
Oslo - Slottet
Oslo - Akershus Slott

Článek byl zobrazen 8 508 krát.