Stavanger - je libo sardinky?

Stavanger - je libo sardinky?

Na jihozápadním pobřeží Norska se mezi rovinami Jaerenu a Boknafjordem rozkládá Stavanger, který je čtvrtým největším městem v zemi. Jde o kulturní a historické město, které bylo v roce 2008 společně s Liverpoolem zvoleno Evropským hlavním městem kultury.

Stavanger je správním městem kraje Rogaland a v jeho okolí se nachází několik jezer, která jsou oblíbenými místy odpočinku. Jezero Breiavatnet leží v srdci Stavangeru, Mosvatnet a Stokkavatnet pak mimo něj.

Než byla na místě dnešního města v roce 1125 vystavěna katedrála, byl Stavanger jen obyčejnou rybářskou vesnicí. Městská práva získal až o 300 let později. Hojnost sleďů a dalších ryb v pobřežních vodách dávala místním obyvatelům obživu. V 19. století došlo k rozvoji rybářského a konzervárenského průmyslu. Významným mezníkem pro Stavanger byla i 60. léta minulého století, kdy byla na pobřeží objevena ropa, která přinesla městu značné bohatství. Základem místního hospodářství je tak v dnešní době zejména rybolov, zpracování sardinek a ropy. Přestože se město orientuje především na průmysl, daří se mu zachovat si mnoho ze své historické krásy. Dnes patří Stavanger se svými 110 tisíci obyvateli k největším městům v zemi a to i přesto, že není co do plochy nijak velký.

Pro dnešní Stavanger jsou charakteristické nižší dřevěné budovy, spousta objektů kulturního vyžití, přístavní a kosmopolitní charakter. Město se pyšní zejména historickou čtvrtí zvanou Gamle (Starý) Stavanger, která je propletena křivolakými dlážděnými uličkami. Celkově je zde 156 památkově chráněných domů, které v minulosti obývali převážně námořníci a dělníci. Unikátní jsou hlavně bíle natřené dřevěné domky z 19. století nacházející se mezi Øvre Strangate a Nedre Strandgate.  Domky jsou obehnány dřevěnými ploty a doplňují je malé předzahrádky.

Centru města dominuje Domkirchen - jedna z nejstarších katedrál v Norsku. Její základy s románskou lodí byly vystavěny na přelomu 11. a 12. století a zasvěceny sv. Swithunovi, patronovi města. V roce 1272 však katedrálu pohltil požár, musela tak být přestavěna. Během rekonstrukce byla dokonce obohacena o okázalý gotický kůr, který se podařilo dochovat dodnes. Tehdy přibyla také gotická východní fasáda a biskupská kaple. Postavení katedrály přineslo městu značný náboženský význam, který byl oslaben až v době náboženské reformace v první polovině 16. století. V roce 1746 byla katedrála doplněna dvěma věžemi s jehlanovitým střechami zdobící východní průčelí.

V interiéru katedrály se nachází barokní kazatelna z roku 1658, která je i se svými biblickými motivy dílem skotského imigranta Anderse Smithe. V roce 1957 byly za hlavní oltář nainstalovány vitráže Victora Sparreho. Domkirchen ve Stavangeru je krásným příkladem středověké katedrální architektury. V jejím sousedství stojí Katedrální škola Kongsgård, která byla původně domovem pro biskupa.

Ve Stavangeru můžete navštívit několik muzeí, vynechat byste neměli například Stavangerské muzeum s úchvatnými sbírkami z oblasti zoologie, archeologie, etnografie nebo námořní dopravy. Bylo založeno roku 1877 a vlastní rovněž rozsáhlou kolekci pravěkých nálezů z provincie Rogaland. V roce 1936 tato instituce zakoupila 200 let staré šlechtické sídlo Ledaal, kam byly umístěny další sbírky muzea a zároveň sloužilo jako královská rezidence.

Dalším zajímavým muzeem je Konzervárenské muzeum nacházející se v Gamle Stavangeru. Muzeum sídlí v budově staré konzervárny a zájemci se v něm mohou seznámit s tímto průmyslovým odvětvím, které dosáhlo největšího rozkvětu v polovině 19. století. Tehdy mělo pro obyvatele města daleko větší význam než ropný průmysl dnes. Průkopnický byl rok 1850, kdy se na trhu poprvé objevily tzv. večeře konzervě. Na počátku 20. století pak konzervárny ohromily takovou novinkou, jako byly sardinky v konzervě. Ještě ve 20. letech 20. století působilo ve Stavangeru na 70 konzerváren.

Z dalších muzeí města jmenujme třeba Námořní nebo Ropné muzeum. V Námořním muzeu můžete v dobách, kdy není na cestách, obdivovat plachetnici Anna of Sand, která byla poprvé spuštěna na vodu v roce 1848. Dnes je tak nejstarší stále používanou plachetnicí v Norsku. Muzeum opatruje také rekreační jachtu Wyvern, která byla v roce 1897 postavena Colinem Archerem. Prostory muzea, jež se dále zabývá námořními dějinami jihozápadního Norska, zabírají dva bývalé sklady u přístavu.

Historii ropného průmyslu v Norsku mapuje Norsk Oljemuseum, tedy Ropné muzeum projektované architekty Lundem a Løvsethem. Otevřeno bylo roku 1999 a dnes nabízí návštěvníkům možnost seznámit se s životem lidí pracujících na vrtné plošině. K vidění je zde také podrobná prezentace vrtné věže, modely používaných vrtáků, potápěčských zvonů a záchranné kabiny, do které se vejde 28 lidí. Živé obrazy přibližují historii i budoucnost ropného průmyslu.

Nad veškerým děním ve městě dohlíží strážní či požární věž Valbergtårnet na vrchu Valberget, která začala svému účelu sloužit v roce 1852. Byla postavena architektem Groschem z důvodu, aby se již neopakovaly tak rozsáhlé požáry, jako tomu bylo v minulosti. Při jednom z nich, v roce 1684 bylo město téměř srovnáno se zemí a obyvatelé dokonce chtěli Stavanger úplně opustit. K tomu však naštěstí nedošlo a požární hláska je dnes skvělým vyhlídkovým místem, odkud se naskýtá strhující podívaná na město, přístav i nejjižnější fjord na západním pobřeží Boknafjord.

- jap -

Předchozí články z Norska:
Špicberky
Oslo - Rådhuset
Sognefjord – norský velikán
Tromsø – Paříž severu
Oslo – návštěva ve svatém městě

Článek byl zobrazen 9 331 krát.