Výšlap na Rondslottet v norském pohoří Rondane

Výšlap na Rondslottet v norském pohoří Rondane

Nejstarším národním parkem Norska je pohoří Rondane. V horském masivu s náhorními plošinami, ledovcovými jezírky a morénami můžeme napočítat také hned deset vrcholů, které přesahují výšku dvou tisíc metrů. Nejvyšším z nich je Rondslottet. Jaký byl výlet k jeho vrcholu?

Třetí den naší dvoutýdenní norské dovolené, v neděli 18. července, hustě prší. Z návštěvy Lillehammeru toho příliš nemáme, ale na druhou stranu místní skanzen Maihaugen, který je největší svého druhu v Evropě, má v mlze neskutečně kouzelnou atmosféru. Na benzínových pumpách směrem k městečku Otta, které leží na úpatí Rondane, bedlivě a netrpělivě sledujeme rubriku Počasí v místním tisku. Obáváme se, že dvoudenní výlet na vrchol Rondslottet budeme muset minimálně o den odložit.

Vzhledem k nevlídnému počasí se rozhodujeme tentokrát nechat stany složené v kufru a sehnat ubytování v chatce. To se nám daří kolem půl osmé večer za Ottou, kde nám správce kempu pronajímá za 600 NOK chatku pro 4 osoby, ačkoliv nás je celkem osm.

Další den ráno, kdy máme v plánu vyrazit do nitra hor, nás překvapivě vítají sluneční paprsky problikávající zpoza jen drobných mráčků. Hurá! Můžeme pokračovat podle plánu. Přesně v 10:00 opouštíme útulnou chatičku a vyrážíme zařídit pár drobností do městečka - vyměnit peníze a také zjistit, zda je pravda to, co psali v jednom z průvodců - a sice odkládání právě prošlých, takže ještě vlastně čerstvých, potravin za místními supermarkety. A vtip to opravdu nebyl! Obohacujeme se o měkkoučké, téměř čerstvé houstičky (samozřejmě balené). To samé opakujeme za dalším obchodem, kde jsou zase k mání papriky. Posilněni se vydáváme vzhůru do kopců.

Z parkoviště v Mysuseteru, kam jsme vjeli za poplatek 10 NOK a odkud se už otevírá pohled na vrcholky Rondane, vyrážíme symbolicky za 5 minut 12 k chatě Rondvassbu (1167 m n.m.). Tam si dáváme svačinku, lepíme první puchýře na nohou a ve 14:20 začínáme stoupat směrem k nejvyšší hoře Rondane – Rondslottetu. V 16:45 se v sedle pod Vinjerondenem po pohodové procházce údolím Rondholet a následném poměrně namáhavém výstupu rozdělujeme. Dva z našich kamarádů výšlap vzdávají a vracejí se zpátky k autu a ještě týž den uléhají ke spánku v kempu, v němž jsme spali předchozí noc. Zbytek výpravy stoupá vzhůru.

Vinjeronden (2044 m n.m) zdoláváme v 17:45. Před námi se rýsuje vrcholek Rondslottet. Usměvavá Norka mezi 50 a 60 lety v tílku a s vypracovanými svaly na hubených nohou nás s úsměvem povzbuzuje, že výšlap je "very very easy". Při pohledu na naši bagáž sice svůj výrok trošinku koriguje, ale stále to jsou velmi povzbudivá slova. Už v dalších deseti minutách nám však je zcela jasné, že taková sranda to nebude.

Musíme sejít kus dolů z Vinjerondenu a teprve pak se zase vydat nahoru na Rondslottet. S batohy sbalenými na dva dny to velká legrace není, protože jediný podklad pod nohama jsou kameny, kameny a kameny. Ostré, obrovské, na sobě navalené šutry, po kterých se jde hodně ztěžka. Celý výšlap má trvat podle mapy 4 hodiny, nám s batohy a přestávkami zabírá přesně o hodinu více.

V 19:20 se na vrcholu ve výšce 2178 m n. m. setkáváme se skupinkou Čechů. Doplňujeme energii müsli tyčinkami a čokoládou a vyrážíme k sestupu do údolí Langglupdalen. Nad námi se honí mraky a my se nejvíce bojíme, že začne pršet a po mokrých kamenech dolů nepůjdeme, ale pojedeme. Ve 21:20  však opět za paprsků sluníčka nacházíme za řekou Langglupou místo ke stanování. Dáváme si na posilněnou i zahřátí rum a hruškovici, vaříme instantní polévky a ještě před půlnocí si jdeme - samozřejmě za světla - lehnout.

Další den ráno se probouzíme v půl osmé do polojasného počasí. V noci nepršelo, a tak naštěstí nedošlo na krizovou variantu nočního úprku první čtveřice z náhradního, lehce děravého stanu do druhého příbytku koncipovaného pro dva. V půl jedenácté vyráží naše šestičlenná výprava zpátky k chatě Rondvassbu, tentokrát ne přes Rondslottet, ale kolem něj údolím okolo jezer Betgedalstjorne.

Před jezerem Rondvatnet se v půl druhé odpojují dva nejzdatnější a vyrážejí pěšky přes hřeben, který lemuje západní břeh jezera – podle mapy by měli k chatě Rondvassbu dorazit za dvě hodinky. Ostatní jdou na lodičku, která jezdí třikrát denně. Ve 14:30 odváží loďka za 60 NOK zbýávající čtveřici na dvacetiminutovou plavbu až k Rondvassbu. Z loďky, kde si její osazenstvo užívá pohodlí měkkoučkých molitanových sedaček, jsou vidět dva krásné vodopády.

Dvojice, která se rozhodla pro pěší výšlap, přichází až v 16:15, protože časový údaj v mapě byl tentokrát obzvláště podsazený, pět minut nato se všichni scházíme i s dvojicí, která výšlap o den dříve předčasně ukončila. Opět kompletní vyrážíme k autům, do kterých unavení usedáme v 18 hodin. Dole za Ottou si dáváme u místního kostelíku kafe, svačinku a zasloužené pivko u stolu a laviček a poté odjíždíme po silnici č. 9 směrem na Dombas a Åndalsnes vzhůru dalším norským divům přírody.

Autor: Eva Vychodilová

Článek byl zobrazen 10 849 krát.