Špicberky

Špicberky

Již v dávných dobách, v roce 1194, byly tyto ostrovy ležící v Severním ledovém oceánu objeveny Vikingy při jejich dalekých zámořských plavbách. Techdy se ostrovům říkalo „Studené pobřeží“. Přesto Špicberky na dalších 400 let upadly v zapomnění.

Teprve v červnu roku 1594 se k ostrovům přiblížili holandští mořeplavci Willem Barents a Jacob van Heemskerck, kteří jsou považování za jejich objevitele. Dali také ostrovům jejich jméno. V 17.století byly vody okolo Špicberků významnou velrybářskou oblastí, jen samotní Holanďané zde vylovili přes 60 000 velryb.

V dnešní době patří Špicberky Norskému království a trvale obydleny jsou pouze tři ostrovy z celkových devíti. Největším z těchto ostrovů je Západní Špicberk(Spitzbergen), který zabírá plochu 63 kilometrů čtverečních, což je více než polovina rozlohy celého souostroví. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší hora Newtontoppen, která dosahuje výšky 1717 metrů. Tyto ostrovy jsou výjimečné svou zachovalou a krásnou přírodou, nachází se zde tři národní parky, dvě přírodní rezervace, dvě chráněné rostlinné oblasti a 16 chráněných ptačích rezervací. Do těchto chráněných míst je vstup buď přísně zakázán, nebo je omezen na vyznačené stezky. Tyto hornaté ostrovy se každoročně přibližují k pevnině asi o 4,5cm po dobu již 600 miliónů let.

Panuje zde mírné podnebí ovlivňované Severním Atlantikem. Přestože ostrovy leží daleko za polárním kruhem, moře od června do prosince nezamrzá. Za hezkého počasí může v červenci teploměr ukázat až 20 stupňů. Mezi 21.dubnem a 24.srpnem je zde tzv. půlnoční slunce, které nikdy nezapadá. Zdejší půda zůstává většinu roku zmrzlá, jen během letních měsíců může na pobřeží rozmrzat. Pokud se tak stane, vyraší ze země nepřeberné množství lišejníků, travin, kapradin a dokonce i kolem 40 druhů květin. Dokonce zde byly objeveny dva druhy stromů – odolná polární vrba a malá křovinatá břízka, která není větší než 15cm. Špicberky jsou hnízdištěm miliónů ptáků, kteří sem přilétají na jaře. Jsou to např. papuchalk plochozubý, kajka mořská nebo bělokur rousný. Zdá to až neuvěřitelné, ale na Špicberkách žije přes 3000 ledních medvědů, což je téměř stejně tolik jako lidí. Hlavní potravu medvědů tvoří tuleni, kterým nastává úleva až na jaře, kdy se medvědi přesouvají zpátky na sever na kry polárního ledu. Ze savců zde můžete vidět také mrože, bílé polární lišky, zavalitého tura pižmového, který sem byl dovezen z Grónska a také turisty velmi oblíbené špicberské soby.

Obyvatelstvo tvoří převážně Norové a Rusové žijící ve třech osadách – Longyearbyenu, Barentsburgu a NyÅlesundu. Turisty láká na Špicberky především neposkvrněná příroda. Turistické výletní lodě sem v období léta přivezou okolo 60 000 návštěvníků, z nichž asi 2000 si chce přírodu vychutnat intenzivněji a proto zde zůstávají déle a spolu s ní ještě objevují opuštěné chaty zálesáků a zapomenuté staré usedlosti. I obydlené osady se nedoporučuje opouštět bez zbraně nebo ozbrojeného doprovodu, protože zde neexistuje ani záchranná služba, která by v případě nějakého úrazu nebo napadnutí přispěchala na pomoc.

Předchozí články z Norska:
Oslo - Rådhuset
Sognefjord – norský velikán
Tromsø – Paříž severu
Oslo – návštěva ve svatém městě
Norsko, Norsko a zase Norsko …

Článek byl zobrazen 5 250 krát.